Ženy a naši kulturu s tradicemi nedáme! Co na tom, že si vlastně nevážíme ani jednoho

Největší vlna migrační krize je sice prozatím za námi, i tak ale oheň v očích samozvaných ochránců tradiční kultury a naší vlasti nepohasl. Bohužel je vlastenectví dnes jen jakousi smutnou náhražkou původního významu. Proč?

Průměrný „slušnočech“ v kostce

No, je to jednoduché. Nejen z internetových diskuzí jsem si sestavila takový obrázek o tom, kdo vlastně jsou všichni ti „slušní Češi“, „hrdí vlastenci“ a „obránci tradic“. Ten obrázek je velmi smutný. Kdo je vlastenec a je pyšný na kulturu své země, měl by o tom taky něco vědět, což se bohužel velmi často ukazuje jako kámen úrazu. Co třeba historie? Ani náhodou tady nejde o to umět vyjmenovat dynastii Habsburků nebo jaké stavební prvky najdeme v gotickém slohu, pro hodně lidí byl dějepis ve škole jen nutné zlo, zvlášť pokud učitel trval na přesném papouškování látky z učebnice.

Loni se však u tzv. osmičkového výročí ukázalo, že téměř polovina dotázaných mladých lidí neví, co se stalo v roce 1938, 1948 a 1968. Řekla bych, že jsou to pro naši zemi docela zásadní data, zvlášť pokud si uvědomíme, že jsou to doby, v nichž vyrůstali naši rodiče a prarodiče, čili se nás to vlastně také dost týká. Argument typu „já na dějepis nejsem, takže to nevím“ neberu, dle mě tyto znalosti patří do jakéhosi všeobecného přehledu, který by měl mít každý, zvlášť prohlašuje-li se za vlastence a má volební právo (!). Nejdou vám letopočty? Dobře, zkusíme něco jiného.

Pamatuju si, že když jsem se jako malá dívala u babičky na televizi, tak jednou zrovna dávali pořad „Nikdo není dokonalý“ a byla tam otázka, kdo je na dvoutisícikoruně (alespoň tedy myslím, že to byla tato bankovka), a skoro nikdo to tam nevěděl. Věděla to jak moje babička – učitelka, tak můj děda – instalatér. Věděl by průměrný volič SPD a podobných zuřivě „vlasteneckých“ stran, že je to Ema Destinnová a kdo to vlastně byl? Věděl by, kdo byla sv. Anežka na dnes již neplatné papírové padesátikoruně? Nechci nikomu křivdit, ale na tohle je můj věčný optimismus krátký. Tohle už není historie, tohle je každodenní život, vždyť peníze máme denně v ruce. To je jedno že nevíme, co je na nich vlastně za lidi. Ale jsme vlastenci!

„Nemusím psát bez chyby, nejsem přece ve škole!“

No a další každodenní záležitostí je jazyk český. Náš jazyk, naše kulturní dědictví, jedna z věcí, které dělá Čecha Čechem. Víte, kolik lidí umí dneska napsat větu bez chyby? Málo. Fakt žalostně málo. Hlavně ti nejvášnivější obránci tradic a kultury píšou často tak, že z jejich textu není poznat, co vlastně chtěli říci a já jen přemýšlím, kolik tříd základní školy se jim podařilo absolvovat. Pravdou ale je, že hrubky se čím dál častěji objevují i v médiích, tištěných i elektronických. Hrubky na webu novinky.cz nejsou výjimkou, ale spíš už standardem. Diskuze tam raději ani neotvírejte, mohlo by vás to trvale poškodit.

Pikantností také bylo, že v Brně v jedné prodejně Knihy Dobrovský visela nad východem cedule s obrovským nápisem „NASHLEDANOU“ – opravdu psáno dohromady – a asi to nikoho příliš netrápilo. Na co si to nechat zkontrolovat, zvlášť když jsme kšeft pojmenovali po někom, kdo podnítil české národní obrození! Copak neexistují korektoři? Ale ano, jen jim firmy nabízejí mnohdy dost mizerné peníze, takže to buď odfláknou, nebo tu práci vůbec nevezmou, takže pak vídáme hrubky i na gigantických plakátech a billboardech. Argumenty pro nezvládnutí učiva základní školy jsou většinou dva:

1. „ja sem ale dislektyk!“
2. „Proč bych měla psát bez chybi tady není diktát.“

Nic proti lidem, kteří mají opravdu diagnostikovanou poruchu učení – v tomto případě dysortografii (specifická porucha pravopisu), vím, že existují a není jich málo (podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání bylo ve školním roce 2007/2008 jen v základních školách 33 695 dětí s vývojovými poruchami učení), ale přiznejme si, že většina těch lidí jsou zkrátka a jednoduše obyčejní hlupáci a ignoranti, co se vymlouvají. A druhý argument? Jasně, to je asi jako kdybyste řekli, že jedna a jedna jsou tři a nevadí, že je to špatně, protože zrovna není hodina matematiky. Ale jsme vlastenci, kruci!

Výběr z chuťovek pro otrlé

Přišli nám sebrat ženy a vzácné kovy!

S oblibou si tuto hlášku z animovaného filmu Madagaskar připomínám, když vidím děsuplná proroctví samozvaných obránců národa a evropské – křesťanské kultury, že sto syrských sirotků nás hodlá nelítostně vydrancovat a vzít vše, co je nám drahé. No a křesťanství je hodnota, která se nám taky hodí jen někdy. Když pominu fakt, že před několika lety maturanti naprosto vyhořeli na Jidáši a následně se strhla diskuze, že na tohle bychom se u maturit vůbec neměli ptát, že každý přece není křesťan a nečetl Bibli, tak v jiném případě je být křesťanem a vyznávat tradice naprosto samozřejmé. Často se křesťanství a „tradiční hodnoty“ zmiňují právě tehdy, když se zejména čeští muži cítí ohroženi imigranty.

Aby bylo jasno, imigrace je dost složitá problematika, o které si můžeme povědět jindy, já sama se neřadím mezi tzv. „vítače“, i když mám mezi nimi přátele, na druhou stranu mi pár syrských dětí opravdu nepřipadá jako apokalyptická hrozba, jak to rád popisuje třeba pan Okamura. Čeští muži se totiž obávají hlavně o něco, o čemž se domnívají, že patří výhradně jim – české ženy. Všimli jste si někdy, jak lidi reagují, když si žena vezme člověka jiné barvy pleti nebo jiného náboženského vyznání? Nezřídka kdy bývají takové ženy označovány za „dě*ky, které se budou ještě divit“. A když má taková žena s cizincem dokonce děti? To je ještě horší. Přesně tito „slušní Češi“ tehdy psali ty „vlastenecké“ komentáře k fotce žáků první třídy školy v Teplicích, jak by děti poslali do plynu nebo mezi ně hodili granát. Tak se brání tradiční hodnoty, budeme vyhrožovat smrtí děcku, protože se jmenuje Ahmed! To je vlastenectví, néasi!

Na jednu stranu taky muži odsuzují imigranty, kteří obtěžují německé ženy při silvestrovských oslavách, chtěli by útočníkům sekat ruce (i jiné orgány), zároveň pokud žena poukáže na totéž, kdy je však pachatelem bílý muž, je to „hysterická kráva, která má být ráda, že se líbí a chudákovi chce zničit kariéru, protože je teď to příšerný MeToo, které má za cíl zdiskreditovat vše, komu se mezi nohama houpe penis“. Černoch obtěžuje, běloch lichotí. Pokud černoch znásilní evropskou ženu, je to cílená likvidace a ponižování evropské civilizace, pokud to udělá běloch, je to sice taky špatně, ale ona neměla co popíjet v baru v minisukni, takže si za to může trochu i sama, on je přece jenom chlap, kterého ovládají pravěké pudy, bohužel, no.

Takže tohle bychom měli, takto nějak vypadá ono vlastenectví, tradiční hodnoty a slušní lidé v dnešní době. Máme být na co hrdí? Odpovězte si sami…

Zdroj: https://www.postbellum.cz/2018/07/jak-zname-nase-osmickova-vyroci/, https://www.novinky.cz/zena/deti/184885-vyvojovymi-poruchami-uceni-trpi-v-cesku-desetitisice-deti.html, facebooková skupina „CHUDÁK ČEŠTINA“

Foto: pixabay.com